myšlenka o dobré náladě..

kde se bere?

fakt nechápu..

už od pondělka je mi nějak podezřele dobře. bezdůvodně. přitom tenhle týden je shit za shitem a nic tak extra pozitivního se vlastně nestalo. spíš bych měla být naštvaná, protože nemam všechny zkoušky, bojuju s rýmou, ani jedna přednáška neni zajímavá a venku je to jedna velká srajda..

hm hm..

to přejde.

ale proč si to prozatim neužít?:)

myšlenka o horké kávě..

nic nevoní tak, jako ranní káva.. ranní káva je radostná neřest..

dopolední káva je taky dobrá, ale už nemá ten potřebný šmrnc.. pije se spíše ze setrvačnosti..

odpolední káva je nutnost.. nedá se bez ní přežít soustava odpoledních přednášek a cvičení..

večerní káva je zvrhlost nebo poslední záchrana.. vůči vůni už jsme otupělí.. je to poslední záchrana před nesplněním úkolů a nedodržení deadline..

noční káva už je jen zoufalství.. po té se odsouvá spánek potřebný k vychutnání ranní kávy..

hm..

myšlenka z trasy b

lidské podvědomí mě neustále fascinuje. ačkoliv jsem následující věc prožila již minulý týden, tehdy jsem jí jen zaregistrovala, ale nerozvíjela žádné související myšlenky.. až dnes ve městě.. zničeho nic..

tedy, trasa b pražského metra vede z černého mostu na zličín a vice versa. já jsem jako obvykle mířila na zličín lapit autobus SA domů.. o několik řad dál seděl pár - neskutečně tlustá holka a kluk, na kterého jsem neviděla.. ta slečna se celou cestu od zastávky k zastávce upravovala v oknech vozu. úplně stejným způsobem, jako doma u zrcadla.. už tehdy mi prolétla hlavou myšlenka, že já být tím klukem, štvalo by mě to.. ale oni si povídali a ona si pořád něco urovnávala, mazala si rty leskem, atd. vystupovali ve stanici stodůlky. holka chytla svého chlapce za ruku a vedla ho ke dvařím, chlapec byl totiž nevidomý s bílou hůlkou.. v tu chvíli se mi zarazil dech.

vyvstalo tisíce otázek - fintí se kvůli němu? on třeba ani neví, jak jeho slečna vypadá. je to nvý level vztahu, o který se všichni snažíme? mít někoho rád jenom proto, jaký je uvnitř? jsou to fráze z hollywoodské produkce, ale jsme toho opravdu schopni?

myšlenka o kráse světa..

cliché hned na úvod, vím.. a bude jich víc..

dnes na cestě domů jsem koukala z auta a pozorovala svět.. zapadající slunce mu dalo takový zlatavý nádech, až se mi srdce sevřelo.. kéž by ten okamžik šel zachytit nějakým moderním mediem.. ale na to jsou všechna ta digitální udělátka krátká.. ač vyznavač moderních vynálezů všeho druhu, pocity jsou jimi stále nezachytitelné.. mohla jsem to zapadající slunce nad lesem vyfotit, ale nebylo by to ono.. v takových chvílích rezignuji a snažím se tu krásu uchytit do své mysli, kde má daleko větší půvab, než na monitoru počítače..

jen tak..

zvláštní, jak ty rudé nehty a černé krajkové prádlo fungují na muže..

hodiny tance a hlásky:)

je zvláštní, jak některá místa evokují stále tytéž vzpomínky..

abych to nějak uvedla - o prázdninách pracuji v praze a občas přespávám u prarodičů, kteří bydlí v bytě, kde jsem vyrůstala.. mám pocit, že pání autobusáci mají mojí fotku hned vedle jízdního řádu a pokaždé, když mířím od tramvaje na bus, ujedou mi. samozřejmě nejsem lenoch a místo deseti až dvaceti minut čekání si vyšlápnu dvě zastávky do kopce pěšky.. po cestě je speciální mateřská školka.. ne, nenavštěvovala jsem jí, pouze jsem tam chodila na logopedii..

když mi byly zhruba tři roky, odstěhovaly jsme se s mámou od mámy rodičů do vlastního bytu v hodkovičkách.. v té době jsem se učila pořádně mluvit. protože jsem neuměla říkat er a maminka z toho byla trochu nervózní, začla se mnou chodit k logopedce.. ta mě učila stále dokola říkat t-d t-d t-d.. a k-dáva k-dáva k-dáva a t-dumpeta t-dumpeta a další úžasnosti, které si pamatuji do dneška..

výsledkem bylo moje naprosté zmastrování hlásky er do té míry, že jsem jí ze samého nadšení říkala skoro všude.. hlavně místo el. tedy rampa místo lampa, krouzačka místo klouzačka, atd.. toto podnítilo v mé matce novou vlnu paniky a návštěv logopedky.. ta mě naučila říkanku, kterou bych vám asi přeříkala jako první, kdyby jste mě vzbudili o půlnoci.. tedy:

aLena pásLA teLata, jedno jí spadLo do bLáta..

vždycky si na ní vzpomenu, když jdu okolo té školky.. asi už je to trochu deformace..

festivalová myšlenka..

byla jsem ve varech.. ha haa!

ale zas tak super to nebylo.. nechci říct, že bych byla přímo zklamaná, ale znechucení systémem a množstvím lidí mou myslí určitě proběhlo.. v podstatě jsme si udělali hezkou procházku po našem lázeňském městě, draze jsme se najedli, nedostali jsme se na žádný film a jeli jsme domů, kde jsme se alespoň vyspali krásně dorůžova..

nezbývá než dodat: snad příště..