my

*upozornění: tento příspěvek bude asi trochu sentimentální a tudíž pro některé nevhodný ke čtení*

- zůstanete?
- ne, "my" už půjdeme domů..

- co budete dělat příští víkend? "my" jedeme na výlet, nechcete se přidat?

- co to bude?
- "my" bychom rádi posnídali..


"my" je velmi krásné slovo..

"ty a já" není totéž, co "my"..

"my" má daleko větší sílu.. "my" znamená, že spolu počítáme..

"my" je totiž jeden celek..

arrrrrrghh...

jsem pekelně naštvaná, protože se mi stala fakt nepříjemná věc..

jela jsem na rozlučku se sašou, kt odjíždí na skoro tři měsíce do států a brala jsem s sebou lahev vodky.. ta lahev vodky se mi rozbila.. už to samotné plýtvání lihovinami by bylo trestuhodné, jenže vodka byla v kabelce společně s mnoha dalšími a nyní už nepoužitelnými věcmi.. copak peněženku a peníze usuším, ale ipod nevypadá dobře.. chjo.. snad se vzpamatuje, vemu ho zítra k odborníkům a ti mi s ním snad pomohou.. ten by mě mrzel víc než blbá lahev vodky..

dovolené či nedovolené

už je tady zas ten čas, kdy se řeší dovolené.. toto téma je aktuální zvláště u dvou lidí sblížených nějakým milostným citem..

ž: (listujíc katalogem cestovní kanceláře) měli bychom vymyslet, kam na tu dovolenou..

m: (zděšeně kouká na katalog) na žádný zájezd s tebou nepojedu.. nesnášim zájezdy.. vidíš toho půlku a organizuje tě člověk, kt o tom stejně ví prd..

ž: (lehce sarkasticky, jelikož žádný zájezd neplánovala) aha, kam tedy pojedeme?

m: někam spolu přece..

ž: jo tak..

hm, na všechno je času dost.. co je v cestování dovolené a co nedovolené?

podotýkám, že nento rozhovor je smyšlený a nebya při něm zraněna žádná zvířata..

pendlování

se systémem pravidelných linek SA jsem spokojená.. mám ráda jejich žluťoučké autobusy, čokoládu z prášku, kterou mi udělá stewardka, děsivou nabídku časopisů a ten občas se vyskytující (ale stále vypadávající) wifi signál taky..

teď to vypadá, že se tu pokouším o nějakou reklamu.. vůbec.. jen chci podotknout, že zabookovaná jízdenka na SAčko na čtvrtek odpoledne mě drží v praze při životě celý týden.. raději si tu jízdenku rezervuji s předstihem (tenhle semestr jsem jezdila ve špičce) a od úterka ráno do čtvrtka odpoledne soustavně na webu kontroluji, jestli náhodou nedošlo k nějaké chybě v matrixu a moje oblíbené místo nebylo přepuštěno někomu jinému.. ano, myšlenka zamluveného sedadla, které mi nikdo nemůže vzít, mě žene kupředu tím týdnem s*aček (ok, ne vždy, občas je to v praze super..) v praze, kam se týden co týden přesouvám za vzděláním..

zaplať pánbů za ty žlutý busy..:)

hrůzní lidé města pražského

úterý 9. června 2009

poslední dva dny jsou plné srážkami s blbci.. doufám, že se nechystá nějaká invaze, protože lidská blbost je ta nejzákeřnější z nejzákeřnějších.. o tom ale jindy..

nicméně dnes v metru jsem viděla pána, takového pěkně vkusně oblečeného. manažer to nejspíše nebyl, ale nějaký méně významný kravaťák ano. alespoň měl sladěné barvy bot, pásku, ponožek, atd. a ten pán si listoval v nějakých papírech, které vypadaly moc důležitě. a.. a přitom se dloubal v nose (!). kdyby jen tak dloubal, ale on ho prostě projížděl ukázováčkem zleva doprava a zpět krouživými pohyby. neskutečné.. už to mnou celkem otřáslo a nechtěla jsem se na něj už déle dívat, ale než jsem se stačila odvrátit, strčil ten prst z nosu do pusy.. uf.. tuto celou proceduru zopakoval hned několikrát z nových butovic na zličín, kde si sbalil své důležité papíry a vystoupil..

toto mě přivádí k několika myšlenkám: jaká je mez soukromí a veřejnosti? uvědomoval si ten pán, že v tom metru nejede sám? uvědomoval si vůbec, co dělá? a že to není úplně estetické? také mě dosti zamrazilo při pohledu na ten ostrý kontrast: dokonalý vzhled vs. nulové vychování.. anebo je to tím, že pocházíme z opice?