jen tak..

zvláštní, jak ty rudé nehty a černé krajkové prádlo fungují na muže..

hodiny tance a hlásky:)

je zvláštní, jak některá místa evokují stále tytéž vzpomínky..

abych to nějak uvedla - o prázdninách pracuji v praze a občas přespávám u prarodičů, kteří bydlí v bytě, kde jsem vyrůstala.. mám pocit, že pání autobusáci mají mojí fotku hned vedle jízdního řádu a pokaždé, když mířím od tramvaje na bus, ujedou mi. samozřejmě nejsem lenoch a místo deseti až dvaceti minut čekání si vyšlápnu dvě zastávky do kopce pěšky.. po cestě je speciální mateřská školka.. ne, nenavštěvovala jsem jí, pouze jsem tam chodila na logopedii..

když mi byly zhruba tři roky, odstěhovaly jsme se s mámou od mámy rodičů do vlastního bytu v hodkovičkách.. v té době jsem se učila pořádně mluvit. protože jsem neuměla říkat er a maminka z toho byla trochu nervózní, začla se mnou chodit k logopedce.. ta mě učila stále dokola říkat t-d t-d t-d.. a k-dáva k-dáva k-dáva a t-dumpeta t-dumpeta a další úžasnosti, které si pamatuji do dneška..

výsledkem bylo moje naprosté zmastrování hlásky er do té míry, že jsem jí ze samého nadšení říkala skoro všude.. hlavně místo el. tedy rampa místo lampa, krouzačka místo klouzačka, atd.. toto podnítilo v mé matce novou vlnu paniky a návštěv logopedky.. ta mě naučila říkanku, kterou bych vám asi přeříkala jako první, kdyby jste mě vzbudili o půlnoci.. tedy:

aLena pásLA teLata, jedno jí spadLo do bLáta..

vždycky si na ní vzpomenu, když jdu okolo té školky.. asi už je to trochu deformace..

festivalová myšlenka..

byla jsem ve varech.. ha haa!

ale zas tak super to nebylo.. nechci říct, že bych byla přímo zklamaná, ale znechucení systémem a množstvím lidí mou myslí určitě proběhlo.. v podstatě jsme si udělali hezkou procházku po našem lázeňském městě, draze jsme se najedli, nedostali jsme se na žádný film a jeli jsme domů, kde jsme se alespoň vyspali krásně dorůžova..

nezbývá než dodat: snad příště..

odstřihování..

zvláštní, že necelá hodina u kadeřnice mi pročistila hlavu nejen o kilogram vlasů, ale i o všechny tíživé myšlenky..

bylo toho totiž trochu moc.. přiznávám, že jsem některé naprosro nedůležité věci řešila přespříliž a z mnohých komárů jsem dělala velbloudy. ale je zajímavé, že mi to všechno došlo v ten samý moment.. no a co, že nemam všechny zkoužky? no a co, že nemáme naplánovanou dovolenou? no a co, že se asi opět nedostanu do varů na festival? no a co? vždyť sakra o nic nejde..

- "můžu vám tam dát trochu stylingu?",

úplně přerušila můj tok myšlenek kadeřnice..

- "ale jó.."

vždyť přece o nic nejde.. a jak řiká moje babička: "když nejde o život, jde o hovno.."

a má recht.