je zvláštní, jak některá místa evokují stále tytéž vzpomínky..
abych to nějak uvedla - o prázdninách pracuji v praze a občas přespávám u prarodičů, kteří bydlí v bytě, kde jsem vyrůstala.. mám pocit, že pání autobusáci mají mojí fotku hned vedle jízdního řádu a pokaždé, když mířím od tramvaje na bus, ujedou mi. samozřejmě nejsem lenoch a místo deseti až dvaceti minut čekání si vyšlápnu dvě zastávky do kopce pěšky.. po cestě je speciální mateřská školka.. ne, nenavštěvovala jsem jí, pouze jsem tam chodila na logopedii..
když mi byly zhruba tři roky, odstěhovaly jsme se s mámou od mámy rodičů do vlastního bytu v hodkovičkách.. v té době jsem se učila pořádně mluvit. protože jsem neuměla říkat er a maminka z toho byla trochu nervózní, začla se mnou chodit k logopedce.. ta mě učila stále dokola říkat t-d t-d t-d.. a k-dáva k-dáva k-dáva a t-dumpeta t-dumpeta a další úžasnosti, které si pamatuji do dneška..
výsledkem bylo moje naprosté zmastrování hlásky er do té míry, že jsem jí ze samého nadšení říkala skoro všude.. hlavně místo el. tedy rampa místo lampa, krouzačka místo klouzačka, atd.. toto podnítilo v mé matce novou vlnu paniky a návštěv logopedky.. ta mě naučila říkanku, kterou bych vám asi přeříkala jako první, kdyby jste mě vzbudili o půlnoci.. tedy:
aLena pásLA teLata, jedno jí spadLo do bLáta..
vždycky si na ní vzpomenu, když jdu okolo té školky.. asi už je to trochu deformace..
Žádné komentáře:
Okomentovat